Tento menší pes byl původně užíván jako lovec škůdců, hlavně krys a potkanů, dnes ale patří mezi oblíbené mazlíčky, společníky či také psí závodníky nebo lovecké psy.. Plemeno vzniklo v zemi teriérům zaslíbené – ve Velké Británii, či přesněji podle tradice ve vesnici Bedlington na severu Anglie.

Kdy přesně vzniklo, není úplně jasné, samotné označení bedlington teriér se objevuje až kolem roku 1870. Už na začátku 19. století ale asi existoval, přičemž se patrně formoval na základě psů, jako jsou vipeti, dandie dinmont teriéři či vydráři.

Už v roce 1825 nacházíme v knize The Life of James Allen zmínku o plemeni zvaném Rodburyho teriér či Rodburyho/Rothburyho ovečka. To proto, že prý místní lord ze severoanglického městečka Rothbury v těchto psech našel zvláštní zalíbení. Jinak se o nich píše jako o oblíbených společnících horníků, ale také tuláků, v jedné dobové knize se dokonce mluví o "cikánských psech na severu Anglie", přičemž řeč je patrně právě o bedlington teriérech.

Psi si rychle získávali oblibu, objevují se i na psích závodech a v roce 1870 se přímo v Bedlingtonu konala přehlídka, kde se poprvé vyskytlo spojení "bedlington teriér". Rozvoj plemene pak pokračuje velmi rychle – psi se objevují na velkých přehlídkách v Londýně, vznikají první chovatelské kluby, plemenné knihy i standardy. Od té doby jsou tito psi stálicemi na přehlídkách a patří mezi velmi oblíbená plemena nejen mezi britskými chovateli.

Jak už zaznělo, Bedlington teriér je proslavený tím, že trochu připomíná ovečku. Pochopitelně je to ale pořád pes, takže srovnání se snese jen povrchně. Měří do 44 cm při váze kolem 10 kg, fenky jsou menší. Má poměrně vyklenutá záda a atletické tělo, srst mu ale přidává na mohutnosti.

Ovčí dojem probouzí tvar jejich hlavy, která je výrazně kulatá, se svěšenýma ušima. Jejich trochu nezvyklá forma se popisuje jako "lískolistá", připomínají totiž svým zvláštním prohnutím vzdáleně list jednoho kultivaru britské lísky. Na ovčí vzhled odkazuje i srst, která připomíná odrůstající vlnu. Je hustá, huňatá a kryje tělo tak podobným způsobem, jako rouno u některých ovčích plemen. Barva srsti může být písková, šedavá, modrá i bílá.

Je to čilý, hravý a sebejistý společník. Elegantní zevnějšek doplňuje velmi temperamentní povaha. Bedlington představuje inteligentního, aktivního a hravého rodinného psa. Je to zkrátka milující, důstojný kamarád s dobrou povahou. Není plachý, ani nervózní. V klidu je mírný, avšak při vzrušení dostatečně odvážný. Jeho příznivci milují jeho energickou, bystrou a inteligentní povahu a přítulnost. I když se dříve využíval k lovu, dnešní bedlington je spíše společenský pes. Ale pozor, lovecké vlohy jsou mu stále vlastní! V dnešní době se uplatňuje především jako společník celé rodiny a výstavní pes. Někdy je dost uštěkaný a reaguje na jakýkoliv podnět, právě proto je často označován jako dobrý hlídač. Jeho temperament se dobře zužitkuje při agility a dalších kynologických sportech, ale také najde využití v myslivosti

                                                                Péče

Výhodou bedlingtonů je, že jejich srst nelíná, avšak její úprava je poměrně náročná a jen málo kdo si na ni troufne sám. Mnohdy je lepší navštívit specializovaný psí salón. Srst jim roste velice rychle, a proto je třeba nechat psa upravovat každé 2-3 měsíce, případně vždy krátce před výstavou. Bedlington potřebuje důsledný výcvik, ostatně jako všichni teriéři. Při nedostatku pohybu si může svou energii vybíjet jiným  způsobem.Pokud se s ním cvičí, běhá agility atd., tak má dostatek podnětů a činnosti a doma je pak naprosto bezproblémový a klidný.